Košík 0

 

Dobrý den, já jsem Katka.

 

Jsem šperkařka s láskou k přírodě a pod svou značkou Dandylion tvořím květinové šperky - naše malé kapky radosti.

 

        

 

Fascinace přírodou mě provází už od malička. Vždycky mě poutaly drobné detaily, žilkování listu prosvíceného sluncem, struktura květů, vůně a zvuky. Trávila jsem hodiny pozorováním kdejaké louže a domů nosila krom květin nejčastěji žáby nebo čolky.

Ale život člověka zavane různě a tak jsem vystudovala publicistiku a teologii, pracovala jako servírka v kavárně i vedoucí sekretariátu velké instituce. Touha po propojení s přírodou (a po těch žábách!) mě ale volala tak dlouho, až jsem za tím vším zavřela dveře. Odešla jsem z města do chalupy s velkým, starým sadem a založila Dandylion. 

Trvalo mi rok pokusů a omylů, než jsem se naučila zpracovat své šperky tak, abych vám je mohla předložit, ale učím se samozřejmě stále - tenhle proces nikdy neskončí. Nejdřív jsme mezi květinami, pryskyřicí, nástroji a přístroji kličkovali doma, ale jednoho dne i mému svatě trpělivému manželovi přetekl pohár a raději mi na dvorku postavil dílnu. A tak vám dneska všechnu tu krásu chystám, no - v bývalém chlívku :-) 

Každý den se vracím k přírodě o kousek blíž. Stále si hýčkám smysl pro detail a krásu v maličkostech - promítá se do jemné, precizní práce. Mou radostí a duší Dandylionu je uchování živých kvítků v elegantním šperku, díky kterému - chcete-li - můžete rozkvést jejich jemnou, dokonalou krásou. 

 

 

                                                                                 ✽ ✽ ✽ ✽ ✽ ✽ ✽ ✽ ✽ ✽ ✽ ✽ ✽ 

 

Reference

 

„To je tak, když koupíte dárek a strašně moc si ho chcete nechat pro sebe :-) Dokonalé, lehoučké a jemné.“

Eva Kožená, podnikatelka v IT

 

 

„Hlásím nejen okouzlení celou tou krásnou paletou květinových šperků, ale i spokojenost s rychlým a příjemným nákupem. Naživo jsou šperky ještě hezčí, než na snímcích, a to je co říci. Nepopsatelně půvabné, precizně zpracované a v neposlední řadě i dobře prakticky nositelné.“

 Anna Hořejší, redaktorka

 

 

„Chtěl jsem pro přítelkyni vkusné, a přitom nápadité náušnice. V přehršli nabízených šperků jsem objevil obchůdek Dandylion. Mám rád jednoduchost, která není znouzectností, proto mě drobné kvítky ukryté ve šperku ihned zaujaly. Problém hledání vhodného dárku tak nahradil už o poznání příjemnější výběr některého z originálních kousků.“

Jaroslav Soukup, fotograf

 

                                                                                 ✽ ✽ ✽ ✽ ✽ ✽ ✽ ✽ ✽ ✽ ✽ ✽ ✽ 

 

 

Chcete vědět, jak se takový šperk vyrábí?

 

Ráda se o to s vámi podělím.

Ještě dřív než se vůbec dostanu k výrobě samotného šperku, musím si zhotovit formy. Květiny jsou uchované ve hmotě zvané pryskyřice, která je v době zpracování tekutá, má konzistenci čerstvého medu. Aby mi neutekla, ale hezky ztuhla do tvaru, který chci, musím jí dát hranice silikonovou formou. Silikon si podobně jako pryskyřice rád žije vlastním životem, tak je třeba ho trochu zkrotit vývěvou (tu první sestrojil můj muž, ale teď už mám jinou, profesionální), která z něho uvolní všechny vzduchové bublinky, aby byla forma dokonalá a déle vydržela. I tak je její životnost zhruba 20 odlitků, u velkých koulí méně.

 

                

 

Pak přichází na řadu vlastní odlévání. Čisté nádoby, váhy, pečlivé rozmíchání pryskyřice v přesném poměru. Lití do forem, opatrné nakládání s křehkými květinami, pinzetky, můj oblíbený nástroj špendlík. Do formiček není vidět, tak jen doufám, že se tam uvnitř všechno setkalo, prolnulo a urovnalo, že se okvětní lístky k sobě poskládaly tak, aby výsledek lahodil oku i srdci. V napětí čekám dva dny, dokud pryskyřice není zcela ztuhlá. Pak přichází okamžik, na který se vždycky hrozně těším – odformování. Chvíle, kdy je poprvé uvidím, kdy už vím, tuším, že tenhle kus je prostě jedinečný a že ho bude někdo opatrovat, nosit, milovat. Že ho někdo bude chtít darovat někomu, koho má rád.

Ale k tomu ještě zbývá kus cesty. Odlitek je třeba přebrousit. Pak předleštit. Pak celou kouli vyleštit, aby byla tak dokonalá, že ani nepoznáte, že tu kdysi byla někde nějaká nerovnost. Pokud se během tuhnutí někde vytvořila nějaká vzduchová bublinka – rostlinky jsou přeci jen porézní a tak se z nich uvolňuje vzduch – která se dotkla kraje formy a pak praskla, zůstane po ní otvůrek. Je třeba ho vyplnit troškou pryskyřice (další chvíle pro můj oblíbený špendlík), nechat ztuhnout další dva dny, pak místo znovu přebrousit a vyleštit. K tomu dochází asi u 90% odlitků.

Pak už „jen“ vyvrtám dírky pro uchycení vrutu nebo spojovacího kroužku a propojím s komponenty z chirurgické oceli do hotového šperku.

A je tu. Šperk, do něhož se otiskly týdny pečlivé, hodinářské ruční práce a roky vymýšlení know how, na které jsem si z velké části přišla sama, za pochodu. Nástroje, které jsme s manželem sami vyráběli, protože nejsou k sehnání. Pokusy a omyly, pryskyřice až za ušima a taky čirá radost z tvoření, snů a krásy.

Šperk dokonalý ve své křehké nedokonalosti, jak to umí jenom příroda sama.

Dandylion.